[ << Základní pojmy ] | [Top][Contents][Index][ ? ] | [ Ladění výstupu >> ] | ||
[ < Hlasy obsahují noty ] | [ Up : Hlasy obsahují noty ] | [ Přímo vyjádřené začátky hlasů > ] |
3.2.1 Slyším hlasy
Nejnižší, nejzákladnější a nejvnitřnější úrovně v LilyPondovském notovém zápisu jsou nazvány „Voice context“ (prostředí hlasu) nebo také jen „Voice“ (hlas). Hlasy jsou v jiných notačních programech někdy označovány jako „layer“ (úroveň).
Skutečně je úroveň hlasu tou jedinou, která opravdu může obsahovat noty. Pokud není otevřeně vytvořeno žádné prostředí hlasu, je jedno vytvořeno automaticky, jak to bylo ukázáno na začátku této kapitoly. Některé nástroje, jako je tomu například u hoboje, mohou zároveň zahrát jen jednu notu. Noty pro takové nástroje jsou jednohlasé a potřebují jen jeden hlas. Nástroje, které současně dokáží zahrát více not, jako klavír, naproti tomu často potřebují více hlasů, aby mohly popsat různé současně zaznívající noty s často rozdílnými rytmy.
Jeden hlas přirozeně může v jednom akordu obsahovat více not – takže kdy přesně je potřeba více hlasů? Podívejme se nejprve na tento příklad se čtyřmi akordy:
\key g \major <d g>4 <d fis> <d a'> <d g>
To lze vyjádřit tak, že se pro ukázání akordů použijí jednoduché špičaté
závorky < ... >
. A pro to je potřeba jen jednoho
hlasu. Ale předpokládejme, že by Fis bylo vlastně osminovou
notou, kterou následuje osminová nota G (jako průchodný tón
k A)? Zde máme dvě noty, které začínají ve stejnou dobu,
ale mají rozdílné doby trvání: čtvrťová nota D a osminová nota
Fis. Jak by je šlo zapsat? Jako akord je napsat nejde,
protože v jednom akordu musejí mít všechny noty stejnou
délku. Ani nemohou být zapsány jako po sobě jdoucí noty,
neboť začínají v ten samý čas. V takovém případě tedy potřebujeme dva
hlasy.
Jak se to ale vyjádří v LilyPondovské skladbě?
Nejjednodušším způsobem, jak provést zápis částí s více než jedním hlasem
na osnovu, je hlasy zapsat za sebou (pokaždé se závorkami
{ ... }
), a pak je souběžně spojit špičatými závorkami
(<<...>>
). Obě části ještě dodatečně musejí být jedna od druhé
odděleny dvěma zpětnými lomítky (\\
),
aby byly rozpoznány jako dva různé hlasy. Bez těchto oddělovačů by
byly zapsány jako jeden hlas. Tato technika je obzvláště vhodná, když
se jedná o noty, které jsou jako hudba především jednohlasé,
v nichž se ale příležitostně sem tam vyskytují místa, která jsou
vícehlasá.
Takto to vypadá, když jsou akordy rozděleny do dvou hlasů a k průchodnému tónu je ještě přidán legatový oblouček:
\key g \major % Voice "1" Voice "2" << { g4 fis8( g) a4 g } \\ { d4 d d d } >>
Všimněte si, že nožičky druhého hlasu nyní ukazují dolů.
Tady je jiný jednoduchý příklad:
\key d \minor % Voice "1" Voice "2" << { r4 g g4. a8 } \\ { d,2 d4 g } >> << { bes4 bes c bes } \\ { g4 g g8( a) g4 } >> << { a2. r4 } \\ { fis2. s4 } >>
Není nutné používat pro každý takt vlastní stavbu
<< \\ >>
. U hudby s jen málo notami na takt to může
zdrojový soubor udělat čitelnějším, ale když se v jednom taktu vyskytuje
mnoho not, může být lepší napsat každý hlas odděleně,
jako zde:
\key d \minor << { % Voice "1" r4 g g4. a8 | bes4 bes c bes | a2. r4 | } \\ { % Voice "2" d,2 d4 g | g4 g g8( a) g4 | fis2. s4 | } >>
Tento příklad má jen dva hlasy, ale stejné stavby lze použít, když máme tři nebo více hlasů, tak, že přidáme více oddělovačů, zpětných lomítek.
Hlasová prostředí nesou názvy "1"
, "2"
atd. V každém
z těchto prostředí je nastaven svislý směr nožiček, legatových obloučků,
ligatur, značek pro dynamiku atd. tak, jak se patří.
\new Staff \relative c' { % Main voice c16 d e f % Voice "1" Voice "2" Voice "3" << { g4 f e } \\ { r8 e4 d c8~ } >> | << { d2 e } \\ { c8 b16 a b8 g~ g2 } \\ { s4 b c2 } >> | }
Tyto hlasy jsou všechny odděleny od hlavního hlasu, který obsahuje noty
mimo stavbu << .. >>
. Pojmenujme ji
souběžná stavba. Ligatury a legatové obloučky
mohou dohromady spojovat pouze noty uvnitř těchže hlasů a nemohou tedy
přesahovat do souběžné stavby a ze souběžné stavby. Obráceně platí,
že současné hlasy z vlastní souběžné stavby ve stejné notové osnově
jsou týmiž hlasy. Na všechny souběžné stavby se vztahují i jiné
s prostředím hlasu spojené vlastnosti. Zde je stejný příklad,
ale s různými barvami a hlavičkami not pro každý hlas.
Všimněte si, že změny v jednom hlasu se nevztahují na jiné hlasy,
ale nadále trvají v tomtéž hlase a jsou v něm přítomny ještě později.
Všimněte si také, že spojené noty mohou být rozděleny přes stejný hlas
do dvou staveb, jak je to ukázáno zde na modrém trojúhelníkovém hlase.
\new Staff \relative c' { % Main voice c16 d e f << % Bar 1 { \voiceOneStyle g4 f e } \\ { \voiceTwoStyle r8 e4 d c8~ } >> | << % Bar 2 % Voice 1 continues { d2 e } \\ % Voice 2 continues { c8 b16 a b8 g~ g2 } \\ { \voiceThreeStyle s4 b c2 } >> | }
Příkazy \voiceXXXStyle
jsou tu především k tomu, aby se používaly
v vzdělávacích dokumentech, jako je tento.
Mění barvu notové hlavičky, nožičky a trámce, a dodatečně
podobu notové hlavičky, takže se hlasy dají snadno od sebe
rozlišit. První hlas je nastaven jako červený kosočtverec,
druhý hlas je nastaven jako modrý trojúhelník, třetí hlas je
nastaven jako zelený kruh s křížkem a čtvrtý hlas (který tu použit
není) má tmavěčervený kříž. \voiceNeutralStyle
(zde také
není použit) změny vrací zpět na výchozí styl. Později bude
ukázáno, jak mohou být příkazy, jako je tento, vytvářeny samotným
uživatelem. Podívejte se také na Viditelnost a barva předmětů a
Použití proměnných pro ladění.
Vícehlasost nemění vztahy not uvnitř bloku
\relative
. Každá nota je nadále počítána ve vztahu k
předchozí notě, nebo poměrně k první notě předchozího
akordu. Tak například zde je spočítáno
\relative c' { NoteA << < NoteB NoteC > \\ NoteD >> NoteE }
NoteB
se zřetelem na NoteA
NoteC
se zřetelem na NoteB
, ne noteA
;
NoteD
se zřetelem na NoteB
, ne NoteA
oder
NoteC
;
NoteE
se zřetelem na NoteD
, ne NoteA
.
Jinou možností je umístit příkaz \relative
na začátek
před každý hlas. To se nabízí, když jsou hlasy od sebe ve větší
vzdálenosti. Může to být, když jsou noty v hlasech
široce odděleny, přehlednější.
\relative c' { NoteA ... } << \relative c'' { < NoteB NoteC > ... } \\ \relative g' { NoteD ... } >> \relative c' { NoteE ... }
Pojďme konečně rozebrat hlasy ve složitějším kuse hudby. Zde jsou noty prvních dvou taktů Chopinových Deux Nocturnes, Op. 32. Tento příklad bude později použit v této a další kapitole, aby na něm byly názorně ukázány různé techniky, jak vytvářet noty. Proto si na tomto místě v kódu nevšímejte čehokoli, co by vám přišlo záhadné, a soustřeďte se jen na noty a hlasy. Složitější věci budou vysvětleny v pozdějších částech.
Die Richtung der Hälse wird oft benutzt, um anzuzeigen, dass zwei gleichzeitige Melodien sich fortsetzen. Hier zeigen die Hälse aller oberen Noten nach oben und die Hälse aller unteren Noten nach unten. Das ist der erste Anhaltspunkt, dass mehr als eine Stimme benötigt wird.
Aber die wirkliche Notwendigkeit für mehrere Stimmen tritt erst dann auf, wenn unterschiedliche Noten gleichzeitig erklingen, aber unterschiedliche Dauern besitzen. Schauen Sie sich die Noten auf dem dritten Schlag im ersten Takt an. Das As ist eine punktierte Viertel, das F ist eine Viertel und das Des eine Halbe. Sie können nicht als Akkord geschrieben werden, denn alle Noten in einem Akkord besitzen die gleiche Dauer. Sie können aber auch nicht nacheinander geschrieben werden, denn sie beginnen auf der gleichen Taktzeit. Dieser Taktabschnitt benötigt drei Stimmen, und normalerweise schreibt man drei Stimmen für den ganzen Takt, wie im Beispiel unten zu sehen ist; hier sind unterschiedliche Köpfe und Farben für die verschiedenen Stimmen eingesetzt. Noch einmal: der Quellcode für dieses Beispiel wird später erklärt werden, deshalb ignorieren Sie alles, was Sie hier nicht verstehen können.
Versuchen wir also, diese Musik selber zu notieren. Wie wir sehen
werden, beinhaltet das einige Schwierigkeiten. Fangen wir an, wie
wir es gelernt haben, indem wir mit der << \\ >>
-Konstruktion
die drei Stimmen des ersten Taktes notieren:
\new Staff \relative c'' { \key aes \major << { c2 aes4. bes8 } \\ { aes2 f4 fes } \\ { <ees c>2 des } >> | <c ees aes c>1 | }
Die Richtung des Notenhalses wird automatisch zugewiesen; die ungeraden
Stimmen tragen Hälse nach oben, die gerade Hälse nach unten. Die Hälse
für die Stimmen 1 und 2 stimmen, aber die Hälse in der dritten Stimme
sollen in diesem Beispiel eigentlich nach unten zeigen. Wir können das
korrigieren, indem wir die dritte Stimme einfach auslassen und die
Noten in die vierte Stimme verschieben. Das wird einfach vorgenommen,
indem noch ein Paar \\
-Stimmen hinzugefügt wird.
\new Staff \relative c'' { \key aes \major << % Voice one { c2 aes4. bes8 } \\ % Voice two { aes2 f4 fes } \\ % Omit Voice three \\ % Voice four { <ees c>2 des } >> | <c ees aes c>1 | }
Wie zu sehen ist, ändert das die Richtung der Hälse, aber zeigt ein
anderes Problem auf, auf das man manchmal bei mehreren Stimmen stößt:
Die Hälse einer Stimme können mit den Hälsen anderer Stimmen kollidieren.
LilyPond erlaubt Noten in verschiedenen Stimmen sich auf der gleichen
vertikalen Position zu befinden, wenn die Hälse in entgegengesetzte
Richtungen zeigen, und positioniert die dritte und vierte Stimme dann
so, dass Zusammenstöße möglichst vermieden werden. Das funktioniert
gewöhnlich recht gut, aber in diesem Beispiel sind die Noten der untersten
Stimme eindeutig standardmäßig schlecht positioniert. LilyPond bietet
verschiedene Möglichkeiten, die horizontale Position von Noten
anzupassen. Wir sind aber noch nicht so weit, dass wir diese Funktionen
anwenden könnten. Darum heben wir uns das Problem für einen späteren Abschnitt auf; siehe force-hshift
-Eigenschaft in
Oprava překrývajících se not.
Podívejte se také na
Notationsreferenz: Mehrere Stimmen.
[ << Základní pojmy ] | [Top][Contents][Index][ ? ] | [ Ladění výstupu >> ] | ||
[ < Hlasy obsahují noty ] | [ Up : Hlasy obsahují noty ] | [ Přímo vyjádřené začátky hlasů > ] |
Jiné jazyky: English, deutsch, español, français, magyar, italiano, 日本語, nederlands.
About automatic language selection.